Dějiny topení

Už je to dlouho co se člověk naučil udržovat oheň. Okamžikem, kdy se ho naučil rozdělávat, se stal pánem této planety. Mohl si ohřát promrzlé tělo a připravit si teplé jídlo. Časem zjistil, že pomocí ohně dokáže z přírody získat mnohem více než jídlo.

Pravěk topení

Prvním otopným tělesem a zdrojem tepla bylo ohniště ve volném prostoru, nad kterým se opékala zvěřina. Lidé seděli kolem, hřáli se a povídali si. Čelo měli orosené horkem a na záda jim byla zima. Dodnes si tuto zkušenost připomínáme u táboráku. Časem homo sapiens zapracoval na svém životním stylu a postavil si dům, jurtu nebo týpí a oheň umístil doprostřed. Teplo sálalo 360° kolem, tak jako ve volné přírodě, ale už tak neunikalo do volné přírody. Zpocené čelo zůstalo, ale už tak nezábly záda. Zkrátka pokrok. Až na ten dým, prach a to, že oheň uprostřed místnosti doslova zavazel. 

Středověk topení

Civilizovaní hominidi se rozhodli ohniště uklidit stranou. Vznikly pece, krby, sporáky. Uprostřed místnosti bylo místo, ale oheň už nemohl sálat 360° kolem sebe. Komíny s dobrým tahem očistily ovzduší v místnosti. Hned se dýchalo a žilo lépe. Touha po zlepšení poháněla lidské snažení a pokrok ve vytápění šel dál. Nejdříve zlepšili vytápění v šlechtických sídlech. Oddělili prach a dým od sálavého tepla. Umožnila jim to stavba jedné pece pro dvě i více místností. Takto postavená pec dodávala teplo pro dvě až tři místnosti, ale dřevo se do ní vkládalo pouze v jedné. Další místnosti, která neměla dvířka pro přikládání do pece, tak zůstala naprosto zbavena dýmu, popela a prachu. 

Novověk topení

Na konci dvacátého století takovéto vytápění, kdy nečistý zdroj tepla byl oddělen od čistého otopného tělesa, převládl v každém domě. Ústřední vytápění a etážové topení bylo budováno tak, že v neobydlené místnosti byl kotel, který spaloval palivo, a v obydlených místnostech byly radiátory, které ohřívaly vzduch. Energie z ohně byla do radiátorů v místnostech rozváděna potrubím naplněným vodou nebo parou. I když energie byla získána hořením, obydlené místnosti zůstaly zbaveny prachu a dýmu. Čistota, teda komfort není zadarmo. Na cestě od kotle k místnosti se nějaký ten joul zatoulal. Jednoduše byl předán tam, kde to nebylo původně naplánováno. Zkrátka oddělení spalování a otopného tělesa přináší ztráty. Nejsou to ztráty energie podle fyzikálních zákonů zachování hmoty a energie, ale jsou to finanční ztráty majitele domu. A to hominidi nemají rádi.

Současné topné systémy

Pokrok však jde dál. Ke zdem domů je přidávána tepelná izolace. Lidé využívaje poznatků fyziky, zkouší různé zdroje tepla. Místo uhlí spalují plyn, nebo dřevěné brikety. Dnes panuje módní vlna teplovzdušných čerpadel. Vše je dobré, vše je užitečné. Ale i topný systém s teplovzdušným čerpadlem patří do starší koncepce novověku, kdy byl zdroj tepla oddělený od otopného tělesa. Dnes se vracíme ke sloučení zdroje tepla s otopným tělesem. Elektrické přímotopy byly prvním pokusem. Měli však vysoké provozní náklady. Ale myšlenka sloučení zdroje tepla a otopného tělesa žije dál. Elektrické rohože a poslední vynález elektrické topné fólie jsou toho důkazem. Zákon zachování energie platí dále. Podařilo se však snížit pořizovací i provozní náklady na vytápění při zachování vysokého komfortu. Je to návrat k původnímu ohništi, ale na mnohem vyšší úrovni. Místo sálajícího ohně uprostřed místnosti sálá celá podlaha. 

Ilustrační obrázek
Bonfire by Paul Stainthorp (Flickr, CC-BY-SA 2.0 )